Janovičáci: The Movie - Uniklé scény z připravovaného filmu

Radka Blandová: Vždycky se mi líbilo to jeho velké péro.
(střih na Honzu, jak něco píše s obrovskou propiskou)

(Martin Šach sedí po tmě na zahradě a hraje si se psem, když v tom od Mrázků vyběhne Katka a běží ke Křížkům. Nenápadně se ohlíží do všech stran a pak někoho prozvání. Po chvíli vychází Míla. Kouká se do všech stran a pak na Katku ukáže, aby šla dovnitř. Přes zavírající se dveře je vidět něco, co připomíná obětí.

Martin tak vykouleně kouká na ty dveře, když v tom dole na panelech spatří další postavu. Vypadá to na Sabinu Zoulovou. A hle, taky zastavuje u Křížků, vyndavá mobil, někoho prozvání, a za chvíli stojí ve dveřích Míla jenom v trenírkách a zase to samé jako s Katkou.

Martin se přikrčil za plotem a snaží se dívat do oken, když v tom proběhli kolem držíc se za ruce Tomáš Vlach a Tereza Dohnalová. Dole u Vlachů zastavili a přelezli přes plot.

Martin už už, že se tam snad pude podívat, když v tom v dáli další zvuky. To křižovatkou prošel Fanda Novotný a držel se za ruku s Katkou Rücklovou. Trošku šly zaslechnout nějaké řeči o dětech.

Martin koukal jak blbec a kousal si nehty, když v tom další zvuky. Ke Křížkům přiběhla Péťa Jakoubková, a zase tamta scéna s tím mobilem. Tentokrát se Milan objevil ve dveřích rovnou nahej, a co se děje v okolí, ho ani nějak nezajímalo.

Martin se krčí a čumí ke Křížkům, když v tom ještě jeden hlas. To kolem šel Lukáš Mrázků a řval do telefonu: "To je přeci jasný, že s váma nikam nejedu, musím se učit!")

Martin: "Uniklo mi za ten týden, co sem byl v Praze, snad něco!?"

(Petr Topol šel po Benešove, když v tom ho zastavila nějaká šlapka.)
Šlapka: "Ahoj, mladíku, nechceš si užít."
Petr (nemá peníze, vymýšlí si): "Ani ne. Nevypadáš na to, že bys mě dokázala vzrušit."
Šlapka: "Co že?! To jako já že bych tě nevzrušila jo?!"
Petr: "Nevim, prostě na to nevypadáte."
Šlapka: "Tak to zase jako prrr, mladíku. Já dokázala rozhycovat i chlapi, co leželi na smrtelné posteli."
Petr: "To vám nevěřím."
Šlapka: "Jak pojď se mnou támhle za roh, já ti ukážu, co dokáže stará Brigita!"
Petr: "Tak jo" (a má to zadarmo)

(Petr Škvor jde v Praze po Staroměstském náměstí, když v tom ho zatahá za mikinu nějaké mrňavé dítě:)
Dítě: "Pane. Já musím."
(Petr se nechápajícně podívá na dítě)
Petr: "Co?"
Dítě: "EE"
(Petr hodí zoufalý pohled a začne koukat kolem sebe, ale nevidí nikoho, kdo by působil dojmem, že by byl matkou dítěte.)
Petr: "Do prdele" (pověděl spíš pro sebe)
(malé dítě koukne na Petra a poví)
Dítě: "Ne ne. Z prdele."
Petr (se na dítě zase nic nechápaje koukne): "Co?"
Dítě: "Hovínko vypadne z prdele, a ne do prdele."

(Katka Rücklová stopuje. Zastaví ji taxík.)
Katka: "Jedete kolem Janovic?"
Taxikář: "Pojedu, kam budeš chtít."
Katka: "Hi hi."

(Jiná scéna: Taxikář zastavil v Janovicích před Katky domem)
Taxikář: "Bude to 480 peněz."
Katka: "Ale já myslela, že jsem si vás stopla, ne že jedete za peníze!"

Martin Kakaš si na Stránkách Janovice tým prohlíží fotky z poslední akce. Kliká na Další a zobrazuje se nová fotka. Následuje výtlem, kdy se Martin pět minut v kuse směje, až se z toho pomalu dusí. Pak se po těch pěti minutách dosměje, změní výraz v obličeji z veselého na naštvaný a poví:)
Martin: "Kde sou ty čur..., já je zabiju tam psát o mně takovýhle věci!!!!"

(František Novotný byl venku a přišel domu.)
Franta: "Ahoj"
Máma: "Ahoj, kde si byl?"
Franta: "Jen tak, s Karlem."
Máma: "A od kdy má Karel dlouhý vlasy a ty se s nim líbáš?!"
Franta: "Počkej, jak to víš, dyť to se stalo teprve před třema minutama?!"
Máma: "Tady seš na vesnici, tady se nic neutají!"

(Robin Hrdlovic jde na vlak, cestou potká jednoho dědu.)
Robin (huláká): "Dobrý den, pane Mrázek, taky na vlak, taky na vlak?"
děda: "Cóó, Honzíku? Já sem hluchej, na mě musíš nahlas."
Robin (pro sebe): "Tak si trhni nohou."
děda: "Ty holomku, jak to se mnou mluvíš?!"

(Tomáš Vlach kope na nádraží do automatu na čokoládu)
Tomáš: "To sou zmetci!"
(přichází nějaká starší dáma)
Dáma: "Mladíku, udělal vám ten přístroj snad něco, že do něj kopete?!"
Tomáš: "Představte si, že udělal. Dal sem tam pení, a čokoláda žádná!"
Dáma: "A kolik stojí čokoláda?"
Tomáš: "Pětku to stálo."
(Dáma dává Tomášovi 10 korun. Tomáš nerozumí, ale poděkoval a peníze si vzal. Dáma se usmála. Tomáš tedy taky, ale po chvíli se opět obrátil na přístroj a začal do něj kopat dál.)
Dáma: "To si snad ze mě děláš srandu, ne?!"
Tomáš: "To voni si ze mě dělaj srandu."´
Dáma: "Ale dyť sem ti přeci dala peníze, abys do toho nekopal."
Tomáš: "Tady jde o princip. Až z toho peníze vypadne deset korun, tak vám je dám."
(Konec scény. Kamera se odvrací od obou účastníku a najednou je vidět nápis na zdi: "Automat nefunguje kvůli výtržníkům, kteří do něj kopali.")

(Manžel se dozvěděl, že jde manželka k soudu, myslí si, že se chce nechat rozvést. Volá jí)
Manžel: "No, ahój, to je dost, že to zvedáš. Hele, ty prej jdeš k soudu?!"
Manželka: "Jo, už sem tady. Co se děje?"
Manžel: "Tak se na to vykašli. Pojď si o tom nejdřív promluvit doma mezi 4 očima."
Manželka: "O čem?!"
Manžel: "Ježiš, nezačínej s těmahle scénama zase! Dyť to byl jenom úlet, chápeš to, že už to nikdy neudělam?!"
Manželka: "Počkej, o jakým úletu mluvíš?! ... To mi jako teďkon říkáš, žes mě podved s nějakou štětkou?"
Manžel: "A kvůli čemu ty seš u toho soudu?"
...

(Tomáš s Karlem jedou spolu z Prahy vlakem. Nejdřív si spolu povídali, ale pak začal Karel dělat něco na počítači, tak ho Tomáš nechal v klidu. Celou cestu byl Karel do počítače dost zažraný, jen pro úlevu si občas počítač nějak natočil, že to Tomášovi i trošku vrtalo hlavou, co tak zažraně může Karel celou cestu nedalo. Nakonec mu to před Olbramovicema nedalo, a podíval se Karlovi na monitor - zde měl Karel přes celou obrazovku puštěný záznam v přímém přenosu - nahrával se na webovou kameru a sledoval se.)

(Jede se na výlet. Lukáš na místo srazu přišel pouze s malým baťůškem.)
Fanda: "Prosím tebe, co v tom baťůšku máš?!"
Lukáš: "Jen to nejdůležitější."
(Lukáš se hned, takže je slyšet, jak o sobe zacinkalo několik flašek.)

(Dominika Vargová jde po ulici. Má blbou náladu a nadává si, proč musí vždycky všem na něco naletět. Na chodníku se válí peněženka. Dominika ji vidí a říká si, že to je zase nějaký chyták, nějaká peněženka na provázku, kterým někdo cukne, až se sehne, tak jde dál. Po chvíli tím místem projde Milan. Vidí peněženku, tak ji zvedne. Na konci scény je ještě vidět, jak se Milan dívá do peněženky, a jak v té je několik tisícovek.)

(Manželé Mrázkovi se hádají, manželka připálila jídlo.)
Manžel: "... Aspoň nepřipaluju jídlo!"
Manželka: "No to je jasný, že ho nepřipaluješ, když taky nikdy žádný jídlo neděláš!"
Manžel: "To sem nepleť!"

(Petra Jakoubková sedí ve vlaku. Jede na intr do Prahy. Do kupíčka přichází průvodčí.)
Průvodčí: "Lístky prosím."
(Petra mu dala lístek.)
Průvodčí: "Dala jste mi špatný lístek."
(Petra se kouká na lístek.)
Petra: "No to nedala, to je správný lístek."
Průvodčí: "Hele, nezdržuj mě a dej mi lístek!"
Petra: "Jak nezdržuj mě?! Já sem ti lístek dala!"
Průvodčí: "Hele, netykej mi, a dej sem ten lístek!"
Petra: "Tak když mi tykáš taky, tam sem myslela, že se známe! A vůbec, co se do mě furt navážíš, dyť sem ti lístek dala?!"
Průvodčí: "Tak to bude za šest set."
Petra: "Jak za šest set?! Sem ti lístek dala, je to až na Hlavák, tak co furt šílíš?!"
Průvodčí (už klidnej): "Já se tady o tom s tebou dohadovat nebudu, blbce si dělej ze svých kamarádů, ale na tohle já už sem starej!"
Petra (kouká se znova na lístek): "Co furt máš, ty?!"
Průvodčí: "Co bych měl?! Lístek je do Prahy, to mám!"
Petra: "No, je no a?! Má snád bejt k tobě domů, ty kašpare?!"
Průvodčí: "Si mě urážej, jak chceš, ty blbko, ale těch šest stovek mi dáš! A nebo si pro tebe dojdou v Táboře policajti!"
Petra: "Proč v táboře?!"
Průvodčí: "Jak proč v Táboře? Protože po cestě do Budějovic je Tábor."
Petra: "Budějovic?"
Průvodčí: "Ještě řekni, že nevíš, že tenhle vlak jede do Budějovic?"
Petra: "No, dyť to přeci mělo jet z trojky do Prahy!... Aha, tak to se Vám omlouvám, to sem se asi spletla."
Průvodčí: "Aha... Tak dobrá. Tak já vás nechám jet do Tábora zadarmo, ale tam musíte vystoupit, a koupit si aspoň do Olbramovic lístek."
Petra: "Ano. Dobře.... A nešlo by ten vlak kousek vrátit?"

(Parta chlapců stojí na janovickém mostě a flusají z něj autům na okna; najednou jeden z nich dostane nápad; střih do auta, které projíždí pod mostem. Tomuto autu dopadne na přední sklo hovno.)

(Vláďa Dohnal přišel domů, je tam pouze Eliška - už leží v posteli. Vláďa se umyje a jde si lehnout taky. V posteli začíná na Elišku něco zkoušet.)
Eliška: "Ale dneska není pátek ani sobota."
Vláďa: "Aha, tak nic, tak dobrou."

(rozhovor kamarádů)
Martin Šach: "Ty děláš, jak kdybych byl nějaký pedouš?!"
Martin Pitelka: "A nejsi snad?!"
Martin Šach: "Jak se to vezme. Dva měsíce vlastně ještě jo."